Lockwood & Co: The Whispering Skull

Skvělá kniha, která má ale jednu chybku – na začátku mi Lucy přišla nijaká a sloužila jen jako

Možná se mi tento díl líbil i o trochu víc než předchozí. Několikrát jsem se při čtení zasmála, ale oproti první knize byla tahle méně strašidelná. (Tady to byl jen jeden moment, kdežto v předchozí to byl skoro celý konec.) 

vypravěč, který se nezapojuje do dění. Pak se to ale přelomilo, ona získala i nějaký ten rys a vše bylo v pořádku. Uznávám ale, že tam mohlo být nějaké to klišé. Když mě ale kniha baví, tak nemám čas zkoumat, jestli tam nějaké je nebo ne. A jelikož se mi dlouho nestalo, že by mě nějaká kniha takhle chytila (pokud nepočítám Outsidera, který měl dobrou jen první polovinu), tak jsem je asi přehlédla/ignorovala.

Moc se mi líbí svět, v kterém se celý děj odehrává a taky jsem si za tento díl velmi oblíbila postavy (oproti předchozímu). Pokud máte podobný vkus jako já, mohu vám knihu doporučit. :)

4,5★/5★

Outsider

Čekala jsem, že to bude klasická detektivka a jak se to začínalo ubírat směrem k nadpřirozenu, tak mě to překvapilo. Zajímalo mě, jak by se to vyřešilo za normálních okolností, takže tohle bylo malinko zklamání. Příběh mě ze začátku bavil, ale jakmile jsem se dozvěděla, kdo je pachatel, tak mi to přišlo hloupé a kniha u mě klesala na atraktivitě.

Třeba i v jedné scéně ke konci se někteří hrdinové chovali tak hloupě, i když kvůli svým zkušenostem (nebo smyslům) měli vědět, co dělat.

Žádnou z postav jsem neměla jako nejoblíbenější. Každá udělala něco, proč jsem ji trochu nemusela, ale jejich chování bylo naprosto logické. (Z jejich pohledu to tak bylo normální, ale jakmile jsem se vžila zase do jiné postavy, tak mě ta předchozí trochu štvala, protože ztěžovala práci jiným.) Bylo to stejné jako ve skutečnosti. Právě kvůli tomu a absenci hrdiny, který by byl za každou cenu sympatický, se mi to líbilo a přišlo mi to přirozené.

Tento experiment s kombinací detektivky a nadpřirozena je za mě nepovedený, a to je velká škoda. I přesto bych ale chtěla zkusit další Kingovu knihu. Detektivka to už ale nebude.

3★/5★

Království popela

Tato recenze tak nějak shrnuje mé názory na celou sérii Skleněného trůnu. Jelikož jsem ale první díly

četla už před nějakou dobu, nevylučuji, že tam můžou být nějaké faktické chyby.

Postavy:

Autorka si vytvořila určité šablony na postavy, kvůli čemuž je od sebe nepoznáte. Liší se jen magickým nadáním a barvou vlasů a očí. Dokonce některé postavy úplně přeměnila, aby náhodou nebyli odlišné. Například Dorian – na začátku bez výrazných vlastností, nijaký (žádné ‘show not tell‘) a na konci kopie vílích mužů s magií bez pravidel, aby ji Maasová mohla používat, jak se jí zachce.

Také se neustále opakuje stejný vzorec pro vztahy. Je to ‘hate to love‘ ale naprosto neobměněná pro různé postavy. I když tento druh romance mám docela ráda, když jsem četla po třetí o tom samém, už mi to lezlo krkem.

No a samotné páry byly násilně spojeny dohromady, i když mezi sebou neměly žádnou chemii. Autorka si to slušně rozehrála, aby spolu skončili Dorian + Chaol a Manon + Elide. Jenže jak už po přečtení víte, Maasová LGBT podporuje maximálně někde zastrčené stranou a stejně tomu tak je i pro POC.

Postavy se chovají neskutečně dětinsky, a to jejich neustálé vyplazování jazyků teda opravdu zábavné nebylo. Postavení měli jak čtyřicátníci, sex měli jak třicátníci a mentálně jim bylo tak třináct.

Ale pro mě bylo velké plus, že zde nebyl skoro žádný sex. V knihách mě prostě nebaví a popisy typu jako “hory se otřásaly, ohňostroje vybuchovaly“ jsou pro mě akorát směšné.

Svět:

Na to, že je to tak dlouhá série s tolika stranami jsme některé země pořádně ani nenavštívili a magický systém taky stojí za starou belu (viz. Dorianova moc).

Zápletka:

Průměrná, všude omílaná. Ztracená princezna, která je předurčena k záchraně celého světa. Několikrát to vypadá, že neporazí vojsko, ale znenadání přichází posily a strana dobra vítězí. Tak tomu bylo třikrát a autorce to není blbý. 

Čtivost:

Upřímně pro mě knihy Maasové nejsou moc čtivé, protože se zabývá věcmi, co mě nebaví a těm pro mě důležitým se věnuje jen tak narychlo, aby se neřeklo. Ale neznamená to, že by celá kniha byla hrozná. Našly se i časti, které se mi četly lépe, takže kvůli nim a tomu, že si nemyslím, že by to bylo tak moc špatné, jsem nedala nejnižší možné hodnocení.

Kniha by se mohla líbit:

Fanoušci SJM mají knihu určitě už dávno přečtenou a ostatním se to muselo líbit taky, když už přečetli předchozích šest dílů, takže není nad čím váhat. Jiní, co nečetli, by asi nepřeskočili recenze až na sedmý díl. :D I tak:

Fanouškům sexuálních scén, trash romance, toxických vztahů a dlouhých popisů.

Můj názor:

Jsem ráda, že mám knihu a celou sérii konečně za sebou. První tři díly se mi velice líbily a taky mě přivedly na bookstagram. Jenže čím více čtu, tím víc jsem kritičtější ke knihám (v daném žánru), takže když se na to zpětně ohlédnu, tak ani tamty díly nebyly úplně to nejlepší. Se SJM jsem skončila, není to nic pro mě. Vidím to jen jako trash romanci odehrávající se ve fantasy světě (ne žádná epická fantasy, jak to mnozí podávají) a tak by se to podle mě mělo i nazývat. Pokud se vám knihy líbily, jedině dobře pro vás. Ale prosím nepropagujte toto jako YA a nedoporučujte to nikomu pod 16 (nejlépe 18). S tím souvisí má úvaha:

Proč dospělí lidé doporučují (Humbook) a prodávají (CooBoo) new adult knihy jako young adult? Víte o tom, že náctiletí nejsou jen 18+, ale je to OD 11, 13? Hlavně to je velký problém u série Dvorů. Když na to dokážou upozornit i v Rusku, proč ne i my a USA?

2★/5★